Poznají mikrospánek i vybočení z pruhu. Jak moderní technologie bojují za bezpečnější silnice

Zveřejněno 11. 9. 2023 Bezpečnost

Moderní auta jsou vybavena množstvím asistenčních a bezpečnostních systémů. Některé řidiči pomáhají s řízením a umožňují mu třeba rychleji reagovat, když je to potřeba. Jiné ale řidiče „hlídají“, sledují, jestli není unavený, zda je v pořádku a věnuje se řízení. I takové systémy dovedou zachraňovat životy.

Únava za volantem je zrádná. Včasné rozpoznání únavy a boj s ní totiž nejsou pro řidiče vůbec jednoduché záležitosti. Lidské tělo je svým způsobem naprogramováno podávat v případě potřeby maximální výkony, a únavu tak po určitou dobu ignorovat.

To je také důvod, proč nás únava může za volantem přepadnout nečekaně prakticky kdykoli, i když jsme se třeba krátce před cestou cítili odpočatí. Řízení v náročných podmínkách nebo naopak monotónní cesta bez mnoha vjemů mohou řidiče unavit až nečekaně rychle.

Takhle jednoduché je upadnout do mikrospánku...

Ne každý přitom dovede přicházející kritický stav rozeznat, a tak se auta už delší dobu snaží s detekcí únavy pomoci.

Volant je klíč

Jedním z hlavních zdrojů údajů o tom, zda se řidič věnuje řízení a nepadá na něj únava, je pro auto volant.

Senzory v něm dnes rozpoznají to, zda řidič volant skutečně drží a věnuje se řízení, což je nutná podmínka pro fungování řady asistenčních systémů, jako jsou adaptivní tempomaty a systémy udržování vozu v jízdním pruhu. Když ruce na volantu řidič nemá, odmítá takový systém fungovat. Auto tedy ví, jestli řidič skutečně řídí.

Z pohybu samotného volantu pak dovedou auta detekovat právě únavu. Unavený řidič totiž i pro udržení auta v přímém směru provádí korekce volantem trochu jinak, než když je odpočatý. Právě tento vzorec pohybů dovede elektronika rozpoznat a řidiče varovat.

Některá auta dnes pak používají kamery, které dovedou únavu detekovat v další úrovni, třeba z pohybu očí. Odborníci ale obecně upozorňují, že i přes tyto pokročilé systémy je pro moderní elektroniku detekce únavy stále velmi obtížnou záležitostí.

Prakticky to znamená, že auto vydává varování o únavě až za určitou hranicí, kdy únavu „bezpečně“ rozpozná. Řidiči by tedy taková varování neměli ignorovat, protože jde často už o úroveň únavy, která je skutečně nebezpečná, a obávaný mikrospánek může přijít doslova kdykoli.

I to se ale snaží auta dnes řešit. Nejnovější bezpečnostní systémy totiž dovedou v případě potřeby doslova přejít do akce. A nemusí jít zrovna jen o mikrospánek, řidič může být postižen třeba nějakou zdravotní indispozicí. Auto se snaží nejprve v takové situaci řidiče probrat, nejprve varovným zvukem, pak třeba zakličkováním po silnici.

Pokud se ani v tu chvíli řidič řízení nechopí, zapne takový vůz výstražná světla a zastaví při krajnici. V takovém případě v autě vlastně spolupracuje hned celá řada systémů, o řízení se stará systém pro udržování v jízdních pruzích, senzory jako ty parkovací nebo adaptivní tempomat sledují okolí pro bezpečné zastavení a elektronika systému ABS se postará o samotné zastavení auta. Vůz musí být samozřejmě vybaven automatickou převodovkou.

Fenomén mikrospánek

Kamery budou častější

Budoucností systémů „hlídání“ řidiče pak jsou rozhodně kamery, někdy v kombinaci s dalšími senzory. Systémy, které dovedou detekovat nejen únavu, ale třeba tělesnou teplotu a celkovou náladu a pohodu řidiče, pak budou auta využívat nejen k zajištění co nejlepší bezpečnosti, ale také maximální pohody všech cestujících na palubě. A správná pohoda samozřejmě dovede oddálit i možný příchod únavy řidiče.

Auta přitom možná v budoucnu využijí nejen vlastní senzory, ale také možnosti propojení s nositelnou elektronikou. Ačkoli moderní senzory v autech dovedou o řidiči zjistit spoustu údajů, data přímo ze zařízení na jeho zápěstí budou nejspíš přesnější, detailnější a obecně „bohatší“.

Konečným cílem automobilek ale je to, aby únava za volantem vlastně vůbec nehrála roli. Nástup samořiditelných aut je ale zatím hodně pozvolný, a tak ještě nějakou dobu přijde určitá pomoc aut v případě nástupu únavy vhod.